31. prosince 2016

Secretum secretorum a Roger Bacon

Který aristotelský text patřil ve středověku k těm nejoblíbenějším? Nejsou to logické spisy jako Kategorie či O vyjadřování, které dohromady tvoří Organon a z nichž každý se dochoval skoro ve 300 rukopisech. Není to ani konvolut O živočiších, spis O vzniku a zániku či O nebi, z nichž každý se dochoval ve více než 300 rukopisech. Není to ani Etika Níkomachova s více než 360 rukopisy, ba ani Metafyzika s více než 410 rukopisy. Prvenství nedrží ani Fyzika s více než 440 rukopisy, ba ani spis O duši s více než 470 rukopisy. (Pro počty rkp. viz Dod, 1982, s. 74-79.)

Největší aristotelský blockbuster ve skutečnosti nenapsal Aristotelés. Jedná se o totiž o bizarní encyklopedii arabského původu plnou lékařských rad a tajných nauk, která se tváří jako dopis Aristotela Alexandrovi Makedonského a která ve středověku nesla příznačný název Secretum secretorum čili Tajemství všech tajemství. Latinský překlad spisu či jeho částí se dochoval ve více než 500 rukopisech! Spis navíc byl už během 13. století přeložen do hebrejštiny, kastilštiny, holandštiny či provensálštiny a později do angličtiny, francouzštiny a dokonce staročeštiny – a byl čten nejen na univerzitách, ale i v klášterech a dokonce na šlechtických dvorech.

Arabská předloha textu vznikla někdy během 10. stol., do latiny byla nejprve přeložena část obsahující lékařské rady, a to Janem Španělským někdy mezi lety 1135 a 1150; kompletně pak až zhruba o sto let později péčí Filipa z Tripolisu. Text stylizovaný jako dopis, který údajně  stárnoucí Aristotelés posílá svému žáku Alexandru, lze přiřadit k žánru tzv. knížecích zrcadel (obsahuje rady panovníkovi stran umění vládnout i morálky); nachází se v něm však také lékařská část, která někdy kolovala samostatně a je svého druhu radami ke správné životosprávě (regimen sanitatis). (Dietetické pasáže rozebírá Adamson, 1995, s. 50-56.) Kromě toho zde lze nalézt i filosofii přírody.
Iluminace z anglického rukopisu Secreta (Londýn, British Library, Add MS 47680, fol. 57v):
dva muži s jablečnými čepicemi jsou lékaři, kteří udílejí králi rady,
zatímco klečící muž mu nabízí dietní rybu. Tento kodex vznikl na poč. 14. stol.
a byl věnován anglického králi Edwardovi III.

Spisem Secretum secretorum nebyl fascinován nikdo menší než slavný anglický učenec Roger Bacon. Se spisem se seznámil zřejmě někdy v 50. letech 13. stol., tj. v době, kdy již nepůsobil jako učitel aristotelských přírodovědných spisů na pařížské artistické fakultě, ale jako učenec "na volné noze" zabývající se obskurními alchymistickými, astrologických, optickými či lékařskými texty a utrácející dědictví za tajné knihy, optické nástroje, astronomické tabulky apod. (Viz slavná autobiografická zmínka z Opus tertium, c. 17, ed. Brewer, 59.) Na Baconovo myšlení měl spis zřejmě velký vliv. Někteří badatelé (jako např. Easton) spatřují v tomto spisu katalyzátor, který měl zásadní roli při přeměně Bacona z tradičního aristotelského komentátora v entuziastického učence usilujícího o obrodu křesťanské vzdělanosti, v níž má studium přírodních věd sloužit v obraně křesťanstva před Antikristem. (Easton se pokouší vykládat celou Baconovu koncepci reformy vzdělávání jako rozpracování jednotlivých témat Secreta – viz Easton, 1952, s. 24, 78-82, 108; Williams, 1997, s. 369-372 souhlasí s důležitou rolí Secreta v Baconově myšlení, ale střízlivěji poznamenává, že nelze všechno vysvětlovat pouze tímto jedním vlivem; zvlášť pokud zohledníme obrovskou šíři literatury, kterou Bacon četl.)

O tom, že si spisu velmi vážil, ostatně svědčí i to, že Bacon připravil jeho edici. Porovnal celkem 4 rukopisy Secreta a původních deset knih přerozdělil do čtyř částí (v Baconově dělení první část pojednává o vládnutí a mravech králů, druhá shrnuje rady pro zachování zdraví, třetí představuje divy přírody a věd, a čtvrtá je věnována fyziognomii – vysvětluje se zde, jak si mají králové vybírat přátele a rádce na základě jejich tělesných rysů). Bacon také sepsal spisek sloužící jako úvod k dílu – Tractatus brevis et utilis ad declarandum quedam obscure dicta in libro Secreti Secretorum Aristotilis, který pojednává především o záležitostech astrologických a má sloužit urozenému čtenáři k lepšímu pochopení kapitol o flebotomii, při jejímž provádění je třeba vzít v úvahu stav ovzduší a postavení planet (Secr. II, 30), a talismanech (Secr. III, 23). Do záhlaví každé kapitoly pak Bacon umístil stručné shrnutí a opatřil text množstvím glos – ať už filologických, které podávají různočtení nebo vysvětlují významy arabských termínů, či věcných komentářů k tématům, které Bacona zvláště zajímaly. Svou edicí chtěl spis patrně učinit přístupným i univerzitně nevzdělanému čtenáři – není vyloučeno, že stejně jako Aristotelés údajně tento spis věnoval Alexandrovi, chtěl jej Bacon věnovat přímo anglickému králi. (Williams, 1997, s. 380 se domnívá, že se mohlo jednat o krále Jinřicha III. nebo jeho syna Edwarda I. Podrobněji k Baconově práci na této edici viz ibid., s. 378-388; podle Williamse  se sice nejedná o edici kritickou, ale stále edici víceméně spolehlivou – a až do dnešních dní jednu z nejlepších, které máme k dispozici. Baconova edice včetně jeho úvodu a glos vyšla jako pátý svazek jeho Opera hactenus inedita – viz literatura níže).

Jedním z témat spisu, které Bacona obzvláště zajímaly, byla medicína (ve svém drobném spisku De erroribus medicorum, v němž kritizuje dobové lékaře a na jehož překladu jsem před pár lety pracoval, odkazuje na Secretum celkem devětkrát – po Avicennově Kánonu se tedy jedná o nejcitovanější text v rámci tohoto spisu.) Jednak odkazuje na různé léčivé látky (např. rebarboru, jejíž blahodárné účinky prý poznal na vlastním těle), jednak se dovolává autority tohoto spisu, aby podpořil tezi, že by lékaři měli brát v úvahu vliv nebes a používat metod praktické alchymie. Zaujat byl zřejmě lékem, který je v Secretu nazván "neocenitelná sláva" (gloria inestimabilis). Pseudo-Aristotelés popisuje velice podrobně obtížnou výrobu tohoto léku (viz Secr. II, 28). Bacon k tomuto místu připojuje obsáhlejší glosu (OHI V, 105): je prý těžké porozumět všem arabským termínům v uvedeném receptu, zájemce o tento všelék musí být velmi bohatý (suroviny jsou stěží dostupné a navíc velmi drahé a je třeba si najmout ty nejmoudřejší lékaře a nejzkušenější lékárníky); Bacon dále uvádí, že na vlastní oči viděl, jak tento lék vyléčil druhého nejmocnějšího muže Francie z těžkých chorob (zřejmě Alfonsa z Poitiers – viz Williams, 1997, s. 386-387).

Jak bylo zmíněno v předchozím příspěvku, vlivem Secreta secretorum v českém prostředí se v současnosti zabývá Pavlína Cermanová (viz např. Cermanová, 2013). Přítomnost Baconovy edice na českém území se zatím dokázat nepodařilo.

LITERATURA

  • Pseudo-ARISTOTELÉS. Secretum Secretorum cum glossis et notulis fratris Rogeri. In: Opera hactenus inedita Rogeri Baconi, sv. 5. Ed. R. Steele. Oxford: Clarendon Press, 1920, s. 25-172. [= Secr.]
  • ROGER BACON. Opus tertium. In: Fr. Rogeri Bacon Opera quaedam hactenus inedita. Ed. J. S. Brewer. London: Longman, Green, Longman & Roberts, 1859, s. 3-310.
  • ROGER BACON. Tractatus brevis et utilis ad declarandum quedam obscure dicta in libro Secreti Secretorum Aristotilis. In: Opera hactenus inedita Rogeri Baconi, sv. 5. Ed. R. Steele. Oxford: Clarendon Press, 1920, s. 1-24.
  • ADAMSON, M. W. Medieval Dietetics. Food and Drink in Regimen Sanitatis Literature from 800 to 1400. Frankfurt am Main: Peter Lang, 1995.
  • CERMANOVÁ, P. Moc vědění: pseudo-aristotelské Secretum secretorum ve středověkých Čechách. Studia Mediaevalia Bohemica. 2013, roč. 5, č. 2, s. 179-213.
  • DOD, B. G. Aristoteles Latinus. In: KRETZMANN, N.; KENNY, A.; PINBORG, J.; STUMP, E. (eds.). Cambridge History of Later Medieval Philosophy. From the Rediscovery of Aristotle to the Disintegration of Scholasticism, 1100-1600. Cambridge: Cambridge University Press, 1982, s. 45-79.
  • EASTON, S. C. Roger Bacon and his Search for a Universal Science. A Reconsideration of the Life and Work of Roger Bacon in the Light of His Own Stated Purposes. New York: Russell & Russell, 1952.
  • WILLIAMS, S. J. Roger Bacon and the Secret of Secrets. In: HACKETT, J. (ed.). Roger Bacon and the Sciences. Commemorative Essays. Leiden: Brill, 1997, s. 365-393.

Svobodná umění ve středověké Praze

Počátkem prosince se v Praze konala konference Studying the Arts in Medieval Bohemia: Production, Reception and Transmission of Knowledge at the Arts Faculty of Prague University in the Middle Ages, kterou pořádal dr. Ota Pavlíček z Filosofického ústavu AV ČR. Zároveň se jednalo o druhé výroční setkání Societas artistarum (loňské setkání se uskutečnilo v lednu 2015 v Londýně) a na konferenci byla přítomna i prezidentka společnosti Olga Weijers z pařížského IHRT CNRS.

Jak napovídá již název konference, tématem byla svobodná umění a filosofie, nakolik byla pěstována ve středověkých českých zemích, zvláště na univerzitě v Praze ve 14. a 15. století. Na konferenci vystoupili badatelé především ze střední Evropy (Česko a Polsko), ale i z Finska, Itálie či Švýcarska. Zazněly následující příspěvky (viz také plakát konference):

[Čtvrtek 8. prosince:]
  • Luigi Campi (Milano): Anti-eternalism at the Prague Faculty of Arts in the Wake of Wyclif: Notes in the margins of Matěj of Knín’s Quodlibet (1409)
  • Lukáš Lička (Ostrava): Optics at the Prague Faculty of Arts in the Middle Ages: The Case of John of Borotin
  • Olivier Ribordy (Fribourg): Disputes métaphysiques autour de la matière à Prague et Salamanque. Impacts des thèses wyclifiennes sur les débats scolastiques
  • Miroslav Hanke (Praha) & Ota Pavlíček (Praha): Jerome of Prague’s Argumenta Sophistica: Towards a New Critical Edition
  • Petra Mutlová (Brno): The Dresden School at Prague University: Texts and Their Authors
  • Annemieke Verboon (Helsinki): Teaching Sense-cognition from a Prague Manual in Leipzig University
  • Barbora Kocánová (Praha): Who Cares about Weather? Weather Forecasting of Medieval Czech Scholars
  • Alena Hadravová (Praha): Two newly identified copies of the so called Vatican Mythographer II in Latin manuscripts of Czech provenience
[Pátek 9. prosince:]
  • Krystyna Krauze-Błachowicz (Warsaw): A Prague Thread in the History of Speculative Grammar in the 15th Century Cracow?
  • Pavlína Cermanová (Praha): The Prague Scholastic Career of Secretum secretorum
  • Pavel Blažek (Praha) & Pavlína Cermanová (Praha): Two anonymous commentaries on the Secretum secretorum and on De pomo. Preliminary remarks on the Ms. Prague, KNM XIII F 8
  • Maciej Stanek (Warsaw): Remarks on the Problem of Universalia Realia in Cracow and Prague at the Turn of the 15th Century
  • Jiří Petrášek (Praha): Darf ein ungerechter Mensch die bona temporalia tatsächlich besitzen? Eine Quästion des Gallus von Neumark (Havel z Úterého) und seine Position im Hus Quodlibet aus dem Jahr 1411
  • Monika Mansfeld (Katowice): Prolegomena to a Study of John’s of Münsterberg Commentary on the Metaphysics
  • Pavel Blažek (Praha): Studying Aristotle in mid-fifteenth century Prague: Alexander of Trebovia’s collection of Aristotle commentaries (1449)
  • Hana Šedinová (Praha): Ut dicit Aristoteles: Gli enigmatici nomi di animali nel Glossario di Claretus e la loro origine nella traduzione araba e latina degli scritti zoologici di Aristotele
  • Milan Žonca (Praha): Greek Wisdom in Jerusalem: Medieval Jewish Encounters with Aristotelian Texts in and Around Prague
Jak vidno, na konferenci zazněla pestrá směsice příspěvků, které zmapovaly činnost učenců na pražské artistické fakultě i mimo ni. Některé příspěvky se zaměřily na jednotlivá artes či filosofické disciplíny – např. na logiku (Hanke & Pavlíček, Stanek), tradici spekulativní gramatiky (Krauze-Błachowicz, Mutlová), metafyziku (Campi, Ribordy, Stanek, Mansfeld), ale i na meteorologii (Kocánová), optiku a filosofickou psychologii (Lička, Verboon) či zoologii (Šedinová). Jiné příspěvky zkoumaly spíše přenos textů a jejich historický vliv v pražském prostředí i mimo něj – zmíněna byla tzv. drážďanská škola (Mutlová), vliv pražských učenců na univerzitách v Krakově (Krauze-Błachowicz, Stanek) či Lipsku (Verboon, Mansfeld), ale i v českých zemích vzniklé komentáře k Aristotelovým i pseudo-aristotelským spisům (Blažek, Cermanová, Mansfeld). Několik příspěvků také zkoumalo pražské kvodlibetní disputace (Campi, Lička, Petrášek).

Několik poznámek k některým příspěvkům:
  • Campi: na pražský anti-eternalismus (= odmítnutí aristotelské teze, že svět je věčný) měl zásadní vliv Wyclif
    • podle Husa je platónský a Wyclifův pohled bližší křesťanské věrouce než ten aristotelský, Aristotelův pohled je naopak věroučně problematický a filosoficky sporný – jak je schopen posoudit každý student artes
    • některé pasáže z Husa přejímá Matěj Knín v questio principalis svého kvodlibetu
  • Pavlíček + Hanke: nedávná Šmahelova edice Jeronýmova spisu Argumenta Sophistica patrně špatně dešifruje některé argumenty
  • Mutlová: silný vliv spekulativní gramatiky v Praze: 12 komentářů ke spisu Grammatica speculativa Tomáše z Erfurtu je pražského původu
  • Verboon: Petr z Drážďan působící v Praze sepsal učebnici přírodní filosofie Parvulus philosophiae naturalis, která byla velice populární v 15. stol. (celkem dochováno kolem 80 rukopisů!)
    • text obsahuje pouze velmi základní nauku, obvyklý postup učitele vyučujícího danou látku byl mít při ruce příručku Parvulus a rozvíjet jednotlivé teze
    • rukopis Würzburg m.ch.f. 118 (viz katalog) obsahuje zajímavá schémata kognitivních mohutností – nepříliš vábná figura mužské hlavy zobrazuje vnější smysly, vnitřní smysly jsou lokalizovány do mozku, jednotlivé schopnosti intelektu jsou zobrazeny jako kruhy vznášející se nad hlavou, jelikož intelekt je imateriální mohutnost
  • Kocánová: některé rukopisy obsahující texty k předpovídání počasí vznikly v Krakowě, dnes jsou ale uloženy v Praze (např. III.C.2, VI.F.7 či I.G.6)
  • Hadravová: v Praze objevila dva opisy tzv. Vatikánského mytografa (v rkp. IX.C.3 bylo matoucí, že text je v incipitu i kolofónu označen jako Fulgentiův)
  • Krauze-Błachowicz: spekulativní gramatika byla velmi populární na přelomu 14. a 15. stol. v Krakowě i Praze
    • báseň Massa gramaticae v řeči vázané pojednává o syntaxi na základě Tomáše z Erfurtu
    • báseň patrně nevznikla v Praze, ale minimálně zde byla používána při výuce (rkp. KMK M.84 – viz katalog)
  • Cermanová: Secretum secretorum bylo v českém prostředí velmi oblíbené – v českých knihovnách se dochovalo více než 30 kopií latinského textu, německé překlady a dokonce i jeden překlad staročeský
    • Secretum bylo používáno v mnišském prostředí (hl. lékařské rady a dietetika) i mezi univerzitními učenci (hl. pasáže o lékařské teorii a fyziognomii)
    • ozvěny Secreta se objevují už koncem 13. stol. za vlády Václava II., dále u dvorních lékařů (Havla ze Strahova či Albíka z Uničova)
    • v rkp. V.G.25 (viz Manuscriptorium; od fol. 287r?) se dochovalo excerptum adresované Zikmundovi Lucemburskému, které zmiňuje škodlivost koitu a nadměrného pití vína
    • → o Secretu secretorum více v následujícím příspěvku
  • Blažek: co se týče pražských komentářů k Aristotelovi, v 1. pol. 15. stol. vznikaly hlavně komentáře k logice a přírodní filosofii, částečně byly modelovány podle Buridana
    • zhruba od 50. let narůstá vliv Jana Versora, jehož komentáře 3 čeští studenti opsali v Paříži a dopravili do Prahy, kde měly ohromný úspěch
    • zhruba od 70. let 15. stol. lze sledovat úpadek aristotelských studií v českých zemích – nevznikají nové komentáře, pouze se používají staré
Víceméně všechny konferenční příspěvky se opíraly o rukopisný materiál a přinášely tak nové a originální poznatky o nejstarším období české filosofie. Z konference by měl vyjít sborník v nakladatelství Brepols.