6. dubna 2016

Jednota, rozdílnost a historikové (konference v Olomouci)

Minulý týden se v Olomouci konala historická konference Unity and diversity of medieval (Central) Europe: Social order and its cohesive and disruptive forces. Konferenci pořádaly olomoucká a ostravská katedra historie ve spolupráci s medievisty z CEU v Budapešti. Konference měla hojnou mezinárodní účast – kromě historiků ze všech zemí Visegrádu vystoupili také hosté z Británie, USA, Itálie, Francie, Chorvatska či Rumunska – celkově asi 70 lidí (program je k nahlédnutí např. zde). Oficiální zprávu z konference lze nalézt zde; zmínka padla i v České televizi.

Konference primárně sloužila jako setkání historiků sdružených ve skupině MECERN (The Medieval Central Europe Research Network, www), kteří usilují o komparativní přístup k historii střední Evropy ve středověku (tedy zkoumání dějů v českém, polském i uherském království ve vzájemném kontextu). Většina příspěvků byla tedy historické povahy – zabývaly se tedy politickými a sociálními dějinami. Na řadu přišly ale i příspěvky zabývající se církevními dějinami, kulty svatých, architekturou, rukopisy či středověkou mentalitou.

Několik drobností, které mě zaujaly:

  • Gábor Klaniczay: podle legendy se na rukou sv. Františka objevila stigmata, během 13. stol. se začali objevovat další lidé, kteří tvrdili, že mají stigmata rovněž (např. sv. Kateřina Sienská); později se tato italská religiozita rozšířila i do střední Evropy (např. sv. Markéta Uherská)
    • přístup učenců k těmto fenoménům se lišil – olomoucký biskup Robert z Anglie nové stigmatizované svaté odmítal; františkáni hájili, že jediný stigmatický svatý byl František – viz Bonaventura, který stigmata sv. Františka vysvětloval jako dokonalý projev napodobování Krista (do té míry, že se stává dalším Kristem – alter Christus); kdežto dominikáni (např. Tommaso Caffarini) shromažďovali argumenty pro existenci i jiných stigmatiků než František
  • Julia Verkholantsev: středoevropští kronikáři (Kosmas, Vincent Kadlubek) přechod mezi biblickou historií a vlastní dobou vyplňují lokálními pověstmi (viz Kosmovy fabulae senum) a používali lidovou etymologii (podle Tomáše ze Splitu je latinský název Chorvatska Curentia, protože předkové Chorvatů přeběhli přes hory)
  • Matouš Jaluška: alegorická kniha o šachách od Tomáše ze Štítného je vlastně vernakulární parafráze příslušného textu od kazatele Jacoba de Cessolis
  • Paul Richard Blum: Kusánského idea náboženské tolerance v De pace fidei je založena na představě, že je pouze jedno náboženství, ale různé rituály/liturgie (una religio in varietate rituum), což prý přejal z Koránu)
  • Andrea Bartocci: františkánské praktiky, zvl. jejich důraz na chudobu, byly ve 14. stol. zkoumány italskými právníky – viz zvl. Bartolus ze Saxoferrata a jeho spis Liber minoritarum (tento text měl vliv ve střední Evropě, několik rukopisů se dochovalo i v Čechách, a to nejen v Praze, ale i v Olomouci a Brně)
  • Miroslav Vepřek: v 11. stol. někteří kněží v českých zemích zřejmě neuměli latinsky, jelikož se nám dochoval penitenciál přeložený do staroslověnštiny (Někotoraja zapověď)
  • Lucie Doležalová: v přednášce o kodexech vytvořených učenci pro vlastní potřebu (na příkladu augustiniána Matouše Berana) padla zajímavá zmínka o tom, že psaní a opisování mohlo pro některé středověké učence být formou meditace (což by vysvětlovalo, proč někteří autoři opisovali stále tytéž texty, i když už jejich kopie měli); při opisování zřejmě hrála velkou roli také paměť (vynechaná nebo zkrácená místa vypovídají o tom, že písař si text dobře pamatuje, avšak my tuto znalost nemáme)
  • Stanislava Kuzmová: Mikuláš Tempelfeld z Břehu (slezský Brzeg), učenec z 15. stol. (doktorát z theologie získal v Krakowě), působil především jako kazatel ve Slezsku; kázání o svatých mu umožňovala vyjadřovat se k aktuálním politickým problémům
    • např. v kázání o sv. Stanislavovi kritizuje husitské hnutí, přičemž v sobě nezapře univerzitního vzdělance: když zkoumá příčiny husitských nepokojů, vypočítává je po aristotelském způsobu: účelovou příčinou nepokojů je Bůh, účinnou příčinou dělí skotisticky na principiální a instrumentální (jí jsou sami husité)

O obsahu vlastního příspěvku se stručně zmíním v následujícím příspěvku.