18. března 2016

Zénón a věštba

Díogenés Laertios na počátku životopisu Zénóna z Kitia zmiňuje, že Hekatón a Apollónios z Tyru
[...] vykládají, že se [Zénón] otázal věštírny, jakým způsobem by nejlépe žil, a že mu bůh dal odpověď, že se musí shodovat v barvě s mrtvými; když to pochopil, začal číst staré spisovatele.
Ἑκάτων δέφησι καὶ Ἀπολλώνιος ὁ Τύριος ἐν πρώτῳ περὶ Ζήνωνος, χρηστηριασαμένου αὐτοῦ τίπράττων ἄριστα βιώσεται, ἀποκρίνασθαι τὸν θεόν, εἰ συγχρωτίζοιτο τοῖς νεκροῖς: ὅθενξυνέντα τὰ τῶν ἀρχαίων ἀναγινώσκειν. (DL VII, 1, §2)
Slovník uvádí, že sloveso synchrótízomai ve skutečnosti znamená "být v (nečistém) kontaktu s někým". Zénón naštěstí neholdoval doslovnému výkladu a stal se nikoliv nekrofilem, nýbrž čtenářem starých textů.

LITERATURA
  • DÍOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1964. [= DL]

12. března 2016

Nové knihy ke středověké epistemologii a filosofii mysli (2013 – 2015)

V (anglosaské) historiografii středověké filosofie lze vedle důrazu na logiku (zhruba v posledním půl století) rozpoznat také vzrůstající zájem o problematiku teorie poznání a mysli (zhruba v posledním čtvrt století). Zkoumání středověké logiky se rozvíjelo od 60. let (viz Boehnerova rehabilitace Ockhama, De Rijk, Ashworthová, Kretzmann, Spade, Read, Klima) a pokračuje až do současnosti (např. Dutilh Novaesová, Uckelmanová, Lenz; v Česku především Hanke a jeho nedávná monografie o scholastických paradoxech), a to činorodým způsobem (již brzy vyjde The Cambridge Companion to Medieval Logic [obsah]; viz také skupina Medieval Logic na Facebooku či zbrusu nový blog Medieval Logic & Semantics). Vedle logiky však zhruba od konce 80. let vzrůstá také zájem o středověkou (kognitivní) psychologii, teorii poznání a různá témata týkající se dnes filosofie mysli (intencionalita, vnímání, problematika vědomí). Tento příspěvek stručně poukazuje na některé knižní novinky, které představují výsledky tohoto badatelského zaměření.

Z průřezových monografií a sborníků, které zkoumají jedno téma napříč dějinami lze uvést:

  • Sborník Intentionality, Cognition, and Mental Representation in Medieval Philosophy (2015), o kterém jsem se zmiňoval již bezmála před pěti lety. Autoři mapují rozličné pojetí intencionality u středověkých myslitelů, které je o poznání širší než to dnešní – intencionalita je připisována i čistě fyzikálním objektům (zásadní proměně v teorii intencionality, kterou je třeba připisovat zřejmě Scotovi, se také podrobně věnuji ve své disertaci). Nedávno vyšla také Perlerova recenze tohoto sborníku v NDPR.
  • Dále sborník Active Perception in the History of Philosophy: From Plato to Modern Philosophy (2014), který zkoumá tezi o aktivitě vnímání od Platóna po Kanta, přičemž středověku je věnováno několik studií – je rozebrána augustinovská i averroistická varianta této teze.
  • Když jsme u vnímání, nelze opomenout novou monografii o dějinách optiky – From Sight to Light: The Passage from Ancient to Modern Optics (2015). Kniha představuje výsledky celoživotní práce historika vědy A. M. Smitha. Oproti starší monografii slavného Davida Lindberga (loni bohužel zesnulého) je Smithova monografie podrobnější a lépe rozebírá přínos Ptolamaia a Alhacena, jejichž optická pojednání Smith editoval a přeložil. (K literatuře o dějinách optiky viz zde.)
  • Na to, že Begriffsgeschichte začínají seriózně brát i anglosaští badatelé, poukazuje nedávný vznik ediční řady Oxford Philosophical Concepts, v níž by měly vycházet sborníky zkoumající dějiny jednotlivých filosoficky relevantních pojmů. S ohledem na téma tohoto příspěvku lze upozornit na sborník The Faculties: A History (2015), který zkoumá téma duševních mohutností či schopností od antiky po Fodora (arabské i latinské středověké filosofii jsou věnovány dvě kapitoly).
  • Monografie The Science of the Soul: The Commentary Tradition on Aristotle’s De Anima (2013) pak představuje analýzu nauky o duši jako samostatné disciplíny, která se rozvinula mezi polovinou 13. a polovinou 14. století v rámci komentářů k Aristotelově spisu O duši. Autor Sander De Boer zkoumá především definici duše jakožto předmětu psychologie a příslušné metafyzické otázky (vztah duše k jejím mohutnostem, k tělu apod.).
  • Zhruba tímtéž obdobím v dějinách středověké filosofie se zabývá také R. Friedman ve své obří monografii Intellectual Traditions at the Medieval University. The Use of Philosophical Psychology in Trinitarian Theology among the Franciscans and Dominicans (2013). Kniha je v první řadě příspěvkem k dějinám trinitární theologie a střetu dominikánské a františkánské tradice v této problematice. Sekundárně je však třeba poznamenat, že tyto debaty nebývale obohatily filosofickou psychologii, což Friedman příkladně reflektuje.
Rozboru témat týkajících se poznání a mysli u jednotlivých myslitelů se pak věnují tyto nedávné monografie:
  • Juhana Toivanen se zaměřuje na filosofii smyslovosti u Petra Oliviho v knize Perception and the Internal Senses: Peter of John Olivi on the Cognitive Functions of the Sensitive Soul (2013). Zajímavá je analýza fenoménu pozornosti, který Olivi v rámci své kognitivní psychologie předkládá. (K tématu připravuji studii.)
  • Therese Cory publikovala monografii Aquinas on Human Self-Knowledge (2013), ve které se zabývá otázkou znalosti sebe sama, introspekce a vědomí u Akvinského a jeho předchůdců. (V posl. čísle ACPQ vyšla recenze S. Brower-Tolandové.)
  • Konečně Richard Cross nedávno vydal knihu Duns Scotus’s Theory of Cognition (2014). Kniha je patrně první monografií, která uceleně probírá Scotovu epistemologii a filosofii mysli, při čemž je strukturována systematicky. V anglosaském prostředí tato kniha od počátku vyvolává ohlasy – vyšla recenze H. Lagerlunda v NDPR či T. Cory ve Vivariu (dočkáme se i české recenze?). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že Crossův styl je oproti Scotovu až neuvěřitelně srozumitelný.
V posledních letech byly publikovány i edice primární literatury:
  • G. R. Smith publikoval edici Quaestiones de esse intelligibili Petra Thomae (2015). Petrus Thomae (či Petr Tomášův) byl španělský františkán a jeden z prvních skotistů. Jeho kvestie o inteligibilním bytí jsou snahou o rozpracování skotistické nauky o objektivním bytí. Lze tedy očekávat téma Božích idejí, otázku struktury kognitivního aktu, intencionality, role kauzality při vzniku kognitivního aktu, ontologického statusu esencí apod.
  • Nedávno zesnulý B. Mojsisch také umožnil uveřejnění nové edice Quaetiones disputatae de cognitione Matyáše z Aquasparty online.

LITERATURA
  • PETRUS THOMAE. Quaestiones de esse intelligibili. Ed. G. R. Smith. Leuven: Leuven University Press, 2015.
  • CORY, T. S. Aquinas on Human Self-Knowledge. Cambridge: Cambridge University Press, 2013.
  • CROSS, R. Duns Scotus’s Theory of Cognition. Oxford: Oxford University Press, 2014.
  • DE BOER, S. The Science of the Soul: The Commentary Tradition on Aristotle’s De Anima, c. 1260 – c. 1360. Leuven: Leuven University Press, 2013.
  • FRIEDMAN, R. L. Intellectual Traditions at the Medieval University. The Use of Philosophical Psychology in Trinitarian Theology among the Franciscans and Dominicans, 1250–1350. 2 sv. Leiden – Boston: Brill, 2013.
  • KLIMA, G. (ed.). Intentionality, Cognition, and Mental Representation in Medieval Philosophy. New York: Fordham University Press, 2015.
  • PERLER, D. (ed.). The Faculties: A History. Oxford – New York: Oxford University Press, 2015.
  • SILVA, J. F.; YRJÖNSUURI, M. (eds.). Active Perception in the History of Philosophy: From Plato to Modern Philosophy. Dordrecht: Springer, 2014.
  • SMITH, A. M. From Sight to Light: The Passage from Ancient to Modern Optics. Chicago: University of Chicago Press, 2015.
  • TOIVANEN, J. Perception and the Internal Senses: Peter of John Olivi on the Cognitive Functions of the Sensitive Soul. Leiden: Brill, 2013.

9. března 2016

Konference o vnímání (Ostrava) – call for papers

Letos v říjnu (6.–7. 10. 2016) se v Ostravě bude konat konference věnovaná problematice vnímání ve středověké, renesanční a novověké filosofii. Jako jeden z organizátorů bych rád na tuto akci případně zájemce upozornil. Bližší informace jsou k nalezení zde:
Konference je plánována jako dvoudenní, přičemž jeden den by byl věnován anglickým příspěvkům, druhý den českým.

Časově se orientujeme na myslitele mezi 11. a 18. století (zhruba mezi Anselmem a Kantem, či mezi Avicennou a Thomasem Reidem); ze systematického hlediska bychom rádi pokryli alespoň některé z následujících témat:
  • Mechanismus vzniku vnímání. Jsou při vnímání smysly aktivní nebo pasivní? Intromisní vs. extramisní výklad zrakového vnímání. Jaká je role kauzality a pozornosti při vnímání? Tzv. činný smysl (sensus agens).
  • Vnímání, intencionalita a ontologie. Jaká je struktura percepčního aktu? Co je jeho předmětem? Přímý realismus, reprezentacionalismus, idealismus. Ontologie barev, zvuků a vůní. Primární a sekundární kvality. Vnímáme podstatu?
  • Vnímání a poznání. Epistemická jistota a spolehlivost smyslů. Smyslové klamy. Skepticismus. Možnost nadpřirozeného zásahu do percepčního procesu.
  • Vnímání a vědomí. Jak vnímáme, že vnímáme? Reflexivní akty a tzv. společný smysl (sensus communis). Fenomenální vědomí.
  • Smyslové modality. Kolik máme smyslů? Je chuť redukovatelná na hmat? Co je orgánem a předmětem hmatu? Propriocepce. Jednota smyslovosti a selektivní pozornost: když jeden smysl omezuje druhý.
  • Vztahy mezi smyslovým vnímáním a ostatními kognitivními schopnostmi: vnímání a představivost, smyslovost a intelekt. Tzv. soudy společného smyslu. Smysly vnější a vnitřní.
  • Vztahy mezi smyslovým vnímáním a apetitivními schopnosti: vnímání a emoce, vnímání a zachování života. Krása: role smyslů při vzniku estetiky.
  • Vnímání a dějiny vědy: jak vědecké teorie ovlivnily filosofický výklad vnímání? Optika, akustika, fyziologie. Teorie světla. Je vnímání čistě fyzikální událost?