9. června 2014

Auriol a definice člověka

Tento týden ve čtvrtek 12. června se na ostravské KFI koná mezinárodní konference Pojetí důstojnosti člověka mezi antikou a novověkem. Vystupovat budou badatelé z Česka, Slovenska a Polska; program je značně nabitý – viz sborník abstraktů.

Konference bych se měl účastnit s příspěvkem Definice člověka ve středověké filosofii a role kognitivní psychologie (na příkladu Petra Auriola). O čem budu mluvit, shrnuje abstrakt:
Příspěvek se zabývá tím, jak byla středověkými filosofy pro definování toho, co je člověk a jaké je jeho místo ve světě, užívána kognitivní psychologie (tedy ta část nauky o duši, která se zabývá poznávacími duševními schopnostmi). Téma bude představeno na konkrétnímpříkladu františkánského filosofa a theologa Petra Auriola (asi 1280 – 1322). Výchozím bodem příspěvku bude souvislost, kterou Auriol klade mezi vlastnosti “být živý” a “být schopný poznání”. (Jak bude ukázáno, Auriolovo pojetí poznání je značně nearistotelské.) Následně bude představena základní teze středověké kognitivistické definice člověka:předpoklad, že kognitivní schopnosti lze hierarchicky uspořádat a zároveň že analogická hierarchie se nachází mezi živými tvory samotnými. V závěrečné části příspěvku bude odvozeno místo člověka, které vyplývá z této definiční strategie: bude ukázáno, v jakýchkonkrétních aspektech se člověk na základě svých kognitivních schopností liší od živočichů na jedné straně a zároveň od Boha na straně druhé.
V příspěvku se tedy – jak vidno – nebude jednat ani tak o důstojnost člověka, ale spíše o představení jedné definiční strategie. Rád bych představil dvě teze:
  • (1) Auriol pro definici člověka užívá kognitivní psychologie – člověk se liší od ostatních tvorů tím, že disponuje určitými kognitivními schopnostmi (resp. jejich specifickou kombinací).
  • (2) Auriol pro rozlišení kognitivních schopností neužívá tradiční aristotelské pojetí (rozlišení na základě předmětů příslušných kognitivních aktů), ale rozlišuje je na základě kvalitativně odlišných (vnitřních) zkušeností, které činnost těchto kognitivních schopností provázejí.

Zatímco bod (1) je ve středověku vcelku běžný, bod (2) je spíše neobvyklý a objevuje se běžněji až v novověku.

Zřejmě nezbude čas na několik scholastických marginálních kuriozit:
  • že hlemýždi a červi nemají představivost (Averroes),
  • jak Roger Bacon sledoval kočku honící myš v kádi vody a
  • že Pygmejové prý nejsou lidmi (Albert Veliký).
EDIT (8. 10. 2014): Z konference by měl na jaře vyjít sborník. Koncept svého článku "Co je člověk? Petr Auriol a role kognitivní psychologie ve středověké definici člověka" jsem uveřejnil zde.