14. září 2013

K čemu je nauka o zrcadlech? (Sebeurčení katoptriky podle Pseudo-Ptolemaiova spisu De speculis)

Významný středověký překladatel z řečtiny, Vilém z Moerbeke, přítel Tomáše Akvinského nebo slezského rodáka optika Witelona, přeložil z řečtiny mimo mnoha jiných textů také blíže neurčený spis O zrcadlech. Dochoval se autograf tohoto překladu (dnes je uložen ve Vatikánu, v kodexu Ottobonianus Lat. 1850), podle nějž byl překlad dokončen poslední prosincový den r. 1269. Popisy různých typů zrcadel z tohoto textu přejal a rozšířil Vilémův kolega Witelo ve svém kompendiu optiky zvaném Perspectiva (konkordance míst obou textů uvádí Jones, 2001: 152).

Vilémův překlad později koloval pod názvem De speculis a pod jménem Ptolemaia (za autora koneckonců uvádí Ptolemaia i Vilémův autograf). Moderní badatelé však toto připsání zpochybňují. Jedna z hypotéz za autora řecké předlohy pokládá Héróna z Alexandrie. Hérón (10 - 70 po Kr.) byl slavný alexandrijský matematik (viz tzv. Hérónův vzorec) a mechanik. Řecký originál jeho Katoptriky je dnes považován za ztracený. De speculis se dočkalo v moderní době dvou edičních zpracování - starší edice Schmidtova chápe De speculis jako dílo Hérónovo (také by se mohlo jednat o kompilát podle Hérónovy předlohy), proto text vyšel u Teubnera v rámci sebraných spisů Hérónových. Edice je také doplněna německým překladem. Novější edici vytvořil Jones přímo z Moerbekova autografu, celý text přeložil do angličtiny a opatřil komentářem. Jones má však vůči ztotožnění autora spisku s alexandrijským matematikem určité výhrady a autora označuje jednoduše jako Pseudo-Ptolemaia (Jones, 2001: 150-151).

Po stručném představení tohoto textu nyní můžeme přikročit k hlavnímu tématu tohoto příspěvku, jíž je smysl nauky o zrcadlech. Na jedné úvodní pasáži spisu (De speculis I, 2, ed. Jones, 153-154) si můžeme ukázat, jakou roli měla katoptrika v rámci premoderní optiky a co se od této disciplíny očekávalo obecně. Autor textu začíná rozlišením třech částí optiky:
Zkoumání témat týkajících se zraku se dělí na optická, dioptrická a katoptrická. Optická zkoumání byla patřičně popsána našimi předchůdci, zvláště pak Aristotelem. O zkoumání dioptrickém jsme sami pojednali v jiných spisech natolik, nakolik se nám zdálo vhodné.
Negotium autem quod circa visus dividitur in opticam, id est visivam, et dioptricam, id est perspectivam, et katoptricum, id est inspectivum negotium. Et opticum quidem oportune ab hiis qui ante nos descriptum est et maxime ab Aristotele. De dioptrico autem a nobis in aliis dictum est copiose quanta videbantur.
Editor Jones v komentáři k danému místu (s. 180) poznamenává, že není jasné, na čem se tato distinkce zakládá. Navrhuje, že "optika" by mohla odkazovat na filosofické zkoumání mechanismu zrakového vnímání, tedy zhruba to, co předkládá Aristotelés v De anima nebo v De sensu. "Dioptrika" by podle Jonese mohla označovat geometrickou optiku založenou na tezi o paprsku vycházejícím z oka, která je leitmotivem Eukleidovy Optiky.

Domnívám se, že vhodnější výklad této distinkce získáme, pokud se přesuneme zhruba o tisíc let dále od pravděpodobného vzniku řecké předlohy, a to do muslimského prostředí. Arabský optik Alhacen (965 - asi 1040; ibn al-Hajtham, často bývá používána i zkomolená latinská podoba Alhazen), zřejmě nejslavnější středověký optik vůbec, ve svém optickém pojednání přeloženém do latiny také okolo poloviny 13. stol. pod názvem De aspectibus zakládá triadické členění optické vědy na třech typech vidění - můžeme vidět buď (1) přímo (recte), (2) skrze odraz od vyleštěných těles (reflexe) nebo (3) skrze paprsek, který se láme kvůli průchodu průhledným, ale nehomogenním prostředím (refracte). (Viz např. Alhacen, De aspect. IV, 1, ed. Risner, fol. 102.) Na základě tohoto trojího typu vidění se konstituují tři optické disciplíny - (1) optika sensu stricto, (2) katoptrika a (3) dioptrika. (Alhacen zároveň pomocí tohoto principu člení svůj spis - přímému vidění se věnuje v knihách 1-3, zrcadlům a katoptrice obecně v knihách 4-6, dioptrice v knize 7 – viz Smith, 2001: xviii).

Autor spisu De speculis pokračuje popisem třetí nauky - katoptriky. Nejprve vypočítává bizarnosti, kterých lze docílit pomocí patřičných zrcadel sestrojených znalcem této nauky:
Vidíme však, že katoptrické zkoumání je také hodno námahy - přináší totiž určitou obdivuhodnou podívanou. Pomocí něj lze vyrobit [a] zrcadla ukazující pravé jako pravé a podobně levé jako levé; ukazují tedy opačně oproti běžným zrcadlům, která ukazují protikladně vůči přírodě. Pomocí [b] zrcadel lze také vidět vlastní záda [dosl. to, co se jeví vzadu], [c] vidět se obráceně či [d] bez hlavy nebo se [e] třema očima, dvěma nosy či se zármutkem, jako by části tváře byly roztroušeny. 
Videntes autem et katoptricum negotium esse dignum studio - habet enim quandam admirabilem speculationem. Per ipsum enim construuntur specula ostendentia dextra dextra et sinistra similiter sinistra, communibus speculis contrapatenti[a] nature et contraria ostendentia. Est autem per ipsa videre posterius apparentes et se inversos et supercapitales habentesque tres oculos et duos nasos et luctus instar dispersis partibus faciei. 
Kromě těchto eskamotérských účelů lze znalost katoptriky ale užít i k praktickým věcem každodenního života:
[Katoptrika] není užitečná jen pro podívanou, ale i k nezbytným věcem. Vždyť kdo by nepovažoval za užitečné - pokud by to šlo - [f] vidět lidi v ulicích, kolik jich je a co dělají, zatímco dlí v domě na protější straně? Nebo kdo by nepovažoval za naprosto zázračné spatřit [g] v zrcadle - ve dne v noci! - kolikátá je hodina, a to prostřednictvím obrazů, které se v něm jeví? (Kolik je ve dne nebo v noci hodin, tolik se objeví obrazů; [další] obraz se objeví, pokud uplyne část dne.) A kdo by nepovažoval za zázračné nevidět [h] v zrcadle ani sám sebe, ani nikoho jiného, pouze to, co někdo určí? 
Non autem ad speculationem utilis existit, sed et ad oportunitates necessarias. Quomodo enim non bene utile quis existimabit degentes in habitatione aversa videre, si contingat, presentes in rymis quot sint et quid agentes existant? Aut quomodo non utique mirabile existimabit alias considerare per speculum nocte et die instantem horam per apparentia ydola? Quot enim nocte aut die existunt hore, tot et ydola apparent, et etiam si pars diei extiterit, et ydoloapparebit. Quomodo autem et non mirabile existimabit quis per speculum neque se ipsum neque alium videre, solum autem quodcumque quis elegerit?
Po tomto úvodu a první části spisu obsahující teoretický výklad o odrazu paprsků je zařazena druhá část předkládající návody na sestrojení některých z uvedených typů zrcadel (Schmidtova edice obsahuje obsahuje obrazy těchto zrcadel, Jonesova pouze schémata). Ze zrcadel zmíněných ve zde přeložené úvodní pasáži se podrobněji popisuje konstrukce zrcadla [a], které neukazuje zrcadlově obráceně jako běžné zrcadlo (II, 17 a 18, ed. Jones,  159-161), a zrcadlo [c], v němž se lze vidět hlavou dolů (ibidem); zrcadlo [f], jímž se dá šmírovat lidi na ulici z bezpečí domu (II, 22, ed. Jones, 163-164) či zrcadlo [h], u něhož lze vybrat, co bude ukazovat (II, 24, ed. Jones, 165-166). Nejbizarnější zrcadlo [e] měnící počet nosů a očí Pseudo-Ptolemaios nepopisuje; editor však uvádí, že o daném zrcadle se zmiňuje arabský text připisovaný Anthemiovi (Jones, 2001: 180). Také konstrukce zrcadla [b] zobrazujícího záda a zajímavého zrcadla [g] fungujícího jako hodiny nejsou v textu popsány; Jones se na základě toho domnívá, že současná podoba díla De speculis vznikla zkrácením či výběrem původně obsáhlejšího textu (ibidem).

Na přelomu 13. a 14. století na latinském západě kolovalo mnohem více katoptrických pojednání než uvedené pseudo-Ptolemaiovo; o tom však až někdy jindy.

Pozn.: Při překládání uvedené pasáže jsem přihlížel k Jonesovu anglickému překladu, zvláště však k jeho mnohdy pronikavým komentářům k problematickým místům textu. V některých případech se však s jeho překladem rozcházím - nepřijde mi např. vhodné překládat speculatio jako "teorie", z kontextu se mi zdá být zjevné, že Pseudo-Ptolemaios má na mysli opravdu spíše "podívanou".

LITERATURA

  • ALHACEN. De aspectibus. In: Opticae thesaurus Alhazeni Arabis libri septem, nunc primum editi. Eiusdem liber De crepusculis et Nubium ascensionibus. Item Vitellonis Thuringopoloni libri X. Ed. F. Risner. Basilej, 1572, fol. 1-282. [= De aspect.]
  • Pseudo-PTOLEMAIOS. De speculis. Ed. A. Jones. In: JONES, A. Pseudo-Ptolemy De speculis. SCIAMVS. 2001, roč. 2, s. 153-166. [= De specul., ed. Jones]
  • Pseudo-PTOLEMAIOS. De speculis. Ed. W. Schmidt. In: HÉRÓN Z ALEXANDRIE. Opera quae supersunt omnia, vol. II., fasc. I. Mechanica et Catoptrica. Leipzig: Teubner, 1900, s. 316-365. [= De specul., ed. Schmidt]
  • JONES, A. Pseudo-Ptolemy De speculis. SCIAMVS. 2001, roč. 2, s. 145-186.
  • SMITH, A. M. Introduction. In: SMITH, A. M. Alhacen's Theory of Visual Perception. A Critical Edition, with English Translation and Commentary, of the First Three Books of Alhacen’s De aspectibus, the Medieval Latin Version of Ibn al-Haytham’s Kitāb al-Manāzir. 2 sv. Philadelphia: American Philosophical Society, 2001, sv. 1, s. xv-cliv.

Žádné komentáře:

Okomentovat