Soudní lékařství v barokní Praze

Tradičními příručkami pro české studenty medicíny jsou knihy z nakladatelství Avicenum, které se jmenuje po jednom slavném středověkém lékaři a filosofovi. Pokud je mi známo, v posledních letech toto nakladatelství přešlo pod Grada Publishing. Knihy z této řady jsou snadno k poznání - jsou to většinou úctyhodné svazky znepokojivé ceny; jejich střízlivý bílý obal vkusně doplňuje horní modrý pruh. V úvodech těchto monografií je většinou několik stran věnováno dějinám lékařství. Tyto historické přehledy nebývají psány historiky vědy, ale samotnými lékaři, takže neslouží jako pojednání historické, ale spíše jako rétorická ozdoba, která má dokázat starobylost a úctyhodnost traktované disciplíny (koneckonců, takto tomu bývalo vždy - Isidor Sevillský [7. stol.] ve čtvrté knize svých Etymologií věnované lékařství či Jindřich z Mondeville [přelom 13. a 14. stol.] ve své Chirurgii pojednají nejdříve o starobylosti oboru a jeho antických kořenech, než se dostanou k vlastnímu tématu).

Nedávno se mi z řečené ediční řady do rukou dostala kolektivní monografie o Soudním lékařství (Praha, 1999) a jelikož jsem pouhým laikem, prohlédl jsem si alespoň úvodní kapitolu - a narazil zde na zmínku o velmi zajímavém novověkém spisu z pera jistého pražského lékaře - Jan František Löw z Erlsfeldu (1648-1720), mj. současník Newtona nebo Leibnize, je dnes ještě méně známý než jeho předchůdce na pražské lékařské fakultě, filosof a přírodovědec Jan Marek Marci z Kronlandu (Sousedík, 1997: 162-184), ačkoliv byl několikrát rektorem celé univerzity (1699, 1703, 1712, 1717). A jak se zmíněný Löw z Erlsfeldu zapsal do dějin lékařství?
Autoři zmiňované monografie píšou toto:

Jan František Löw z Erlsfeldu (1648 až 1720) napsal první učebnici soudního lékařství nejen v naší zemi, ale i ve střední Evropě. Tato učebnice Theatrum medicoiuridicum vyšla až po smrti autora v Norimberku v roce 1725. V té době šlo o velmi pokrokové dílo. Pojednávalo o otázkách porodnických a paternitních, o abortech, příčetnosti, ranách a násilné smrti. Podrobně byly napsány kapitoly o narození člověka, sexuálních anomáliích, zrůdách, cizoložství, jedech, simulaci chorob, panenství, smilstvu a zázracích. Löw z Erlsfeldu se zúčastnil i zkoumání pozůstatků Jana Nepomuckého a prohlásil, že jeho jazyk mohl být v neporušeném stavu uchován jen nadpřirozeným způsobem (později prof. František Hájek usoudil, že šlo pravděpodobně o adipocire). (Vorel, 1999: 15)

Když jsem si přečetl seznam tak obskurních témat, probudila se ve mně curiositas (Špelda, 2005) a jal jsem se pátrati po tom, zda spis lze nalézt na internetu. Jistěže - a není to ani příliš pracné - knihu Theatrum medico-iuridicium (mimochodem s reklamním podtitulem "dílo užitečné a nutné pro postižené, teoretické i praktické lékaře, studenty, chirurgy a všechny ostatní" [opus ictis, physicis, practicis, studiosis, chirurgis, aliisque utile et necessarium]) lze nalézt na Google Books. Tak příjemné počtení!


LITERATURA
LÖW Z ERLSFELDU, J. F. Theatrum medico-iuridicium. Norimberk, 1725. [GB]
SOUSEDÍK, S. Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím. Praha: Vyšehrad, 1997.
ŠPELDA, D. Baconovo pojetí problému teoretické zvědavosti. In: SPFFBU B 52, Brno: Masarykova univerzita 2005, s. 41-55. [PDF]
VOREL, F. a kol. Soudní lékařství. Praha: Grada Publishing, 1999.