16. března 2011

John Buridan and Beyond

V r. 2004 vyšel (ponejvíce) anglicky psaný sborník John Buridan and Beyond: Topics in the Language Sciences, 1300-1700, který shromažďuje osm příspěvků k tématu jazykových nauk u Jana Buridana a zvláště vlivu jeho filosofie na pozdně středověkou filosofii, myslitele druhé scholastiky a dokonce také na raně novověkou filosofii.
Úvod dánského historika filosofie jazyka a klasického filologa Stena Ebbesena (Kodaňská univerzita) začíná historiografickým přehledem. Nejdříve byla pozornost historiků napnuta směrem k 12. a 13. století, pak se však upřela směrem k Ockhamovi a Buridanovi:
"V druhé polovině dvacátého století odkryl množství zajímavých středověkých diskusí o problémech týkajících se jazyka z jedné či druhé strany; ať už v kontextu gramatiky, logiky, psychologie, metafyziky nebo dokonce theologie. Lví podíl pozornosti získalo nejprve dvanácté a zvláště třinácté století, nicméně zrod kritické edice Ockhamových děl pomohl obrátit zrak mnoha badatelů směrem k ranému čtrnáctému století. Když už byl oživen Ockham a změnilo se jeho standardní vnímání z novoscholastické karikatury narušitele blahodárné filosofie Tomáše Akvinského, dozrál čas pro seriózní studium Jana Buridana, Ockhamova mladšího současníka, který vyučoval filosofii v Paříži od 20. do konce 50. let 14. stol. a který oplýval nesmírným vlivem na mnoho univerzit až do konce 15. stol." (Ebbessen, 2004: 7)
Moderní buridanologická studia začínají v souvislosti s kodaňskou konferencí konanou v r. 1975 a zasvěcenou právě Buridanovi, na níž vystoupil známý dánský historik středověké filosofie jazyka Jan Pinborg s požadavkem věnovat se více Buridanovu dílu a hlavně vytvořit moderní edice jeho spisů.
Pozornost se dále zaměřuje na průzkum vlivu tohoto filosofa (a středověké logiky obecně) v dalších staletích:
"... můžeme říci, že v současnosti badatelé posunuli hranici mezi terra cognita terra incognita dopředu až do poloviny 14. století. Někteří neohrožení průzkumníci se odvážili do nezmapovaných končin období mezi lety 1350 a 1500, ale bylo jich velmi málo. Stejně jako víme spíše málo o posledním středověkém století a půl, tak také víme velmi málo o tom, do jaké míry pozdně středověké teorie přežily nebo ovlivnily raně novověké myslitele. Mnozí si dnes myslí, že je zde mnohem méně toho, co by rozdělovalo 14. a 17. století, než se dříve věřívalo, ale otázku, zda tradiční obraz dějin myšlení by měl být spíše jemně pozměněn, nebo zcela odmítnut, může zodpovědět pouze budoucí výzkum. (tamže: 8)
Sborník pak obsahuje různé studie - např. jednu, která pojednává o tom, jak se na italských univerzitách v 15. století rozvíjela terministická logika a teorie mentálního jazyka importované z Oxfordu (Maieru; viz také zde), nebo ta, v níž autor pojednává o vlivu Ockhama na teorii mentální reprezentace u některých myslitelů druhé scholastiky (Meier-Oeser).

(Myslitelé tzv. druhé scholastiky, kteří pokračují v tradici středověkého pojímání filosofie a rozvíjejí např. logická témata, jsou také v našem prostředí předmětem soustavného odborného zájmu.)

LITERATURA:
EBBESEN, S. Introduction. In: FRIEDMAN, R. L.; EBBESEN, S. (eds.). John Buridan and Beyond: Topics in the Language Sciences, 1300-1700. Copenhagen: Kgl. Danske Videnskabernes Selskab, 2004, s. 7-15.
MAIERU, A. Mental Language and Italian Scholasticism in the Fourteenth and Fifteenth Ccnturies. In: Tamže, s. 33-67.
MEIER-OESER, S. Mental Language and Mental Representation in Late Scholastic Logic. In: Tamže, s. 237–265.

13. března 2011

Ockham v 17. století

V jednom předchozím příspěvku jsem zmínil možnost ovlivnění Johna Locka ockhamovskou sémantikou. Jako možný informační kanál jsem naznačil linii Ockham >>> Řehoř z Rimini (myslitel 2. poloviny 14. stol., který byl dobře seznámený s Ockhamovou filosofií) >>> Martin Smiglecius (polský jezuita z přelomu 16. a 17. stol., který se ve své Logice často opírá právě o Řehoře) >>> Locke, který studoval v Oxfordu (bakalařský gradus zde získal v r. 1656) v době, kdy se Smigleciova kniha používala pro výuku logiky.

Nicméně druhou možností je, že Locke Ockhamovy spisy četl přímo. V r. 1675 totiž vyšla Ockhamova Summa totius logicae tiskem přímo v Oxfordu (vytiskl ji John Crosley; viz Google Books). Locke o rok dříve opustil Shaftesburyho a vrátil se na univerzitu v Oxfordu, kde získal bakalářský titul z medicíny a licenci k provozování lékařské praxe.

Je však třeba zdůraznit, že možnost, že si v této době četl novinku z místního nakladatelství starou 350 let, je pouhou hypotézou. Pouze podrobnější výzkum by ji mohl potvrdit nebo vyvrátit.

LITERATURA
UZGALIS, W. John Locke. In: ZALTA, E. N. (ed.). The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Winter 2010 Edition). 2010. [URL]